ZÁKLAD? ZADARMO V MOBILU

Všechno potřebné najdeme zadarmo a offline na mobilu. Ladička je Pro Guitar Tuner. Bere zvuk z mikrofonu, takže jí vadí hluk na pozadí. Lepší je koupit vibrační ladičku za 200 Kč, která se klipsem upevní na konec krku, je na baterii.Metronom je na mobilu Metronome Beats, nebo Mobile Metronome.

Akordy a ladění prakticky všech strunných nástrojů jsou na Fretter Lite – Chords (Umito). Nebo za 20 Kč Banjo Chords Flash Cards.

O NĚCO LEPŠÍ LADIČKA

Chceme, aby byla malá, stačí když bude jen ladit, možná i blikací metronom.  Aby se sama vypínala.

D´Addario Planet Waves NS MICRO Tuner je asi nejmenší. Její malost je omezena displayem (aby se to dalo číst), klipem (aby se to dal přidělat) a knoflíkovou baterií a nakonec i zespodu jsou nějaké ovládací knoflíky, a ty musí mít rozměr lidských prstů. Menší to snad už ani být nemůže. Display lze přepínat i nohama vzhůru, když by byla ladička nad hlavou.
Důležitý údaj kupodivu obchodníci neuvádějí, jaký je rozpal klipu, resp. na jak tlusté prkno to lze upevnit. Odpověď je 11 – 22 mm. Moje banjo má 13 mm. Proto jsem musel do kamenného obchodu to vyzkoušet, když to na Internetu není. Existuje i mutace na housle, ta má klip větší.

 

Koupil jsem ji v kamenném obchodě bývalý dům hudebních nástrojů, Jungmannovo nám,  Praha www.guitarpark.cz .
Jsou tam prodavači muzikanti a jejich práce je baví na rozdíl od obchodu muziker.

Vypadá takto:

Pracuje se s ní dobře, metronom 20 – 270 BMP bliká dva čtverečky vedle sebe. Je tam i možnost překalibrace. Defaltně je nastaveno komorní A (440 Hz Pitch Standard). Dříve tak houkal televizní monoskop.  To je v současnosti podle standardu ISO 16 od roku 1955 na frekvenci 440 Hz. Nicméně dříve se používalo třeba ladění na 435 Hz (dle rakouského standardu z roku 1885), s 440 Hz přišli prvně Američani v 1926. Od roku 1939 se začalo používat i v Evropě.

A jen pro zajímavost:  J. S. Bach používal ladění na 480 Hz, Händel 422,5, později 409 Hz. Během 18. století se používaly různé standardy v rozmezí 400 a 450 Hz. Na začátku 19. století Nemci začali používat ladění na 423,3 Hz, o něco později 435 Hz. Italové pro změnu 451 Hz. Ve Francii se po protestu operních zpěváků nastolilo ladění na 435 Hz. Britové ke konci 19. století jako komorní A 439 Hz. I v současnosti používají různé orchestry různá ladění, kupříkladu některé americké i evropské ladí na 442 Hz, německé, rakouské a čínské ladí na 445 Hz.

Má vypínač, nicméně po 10 minutách nečinnosti se sama vypne.