Zdravím všechny své kamarády, kolegy, žáky i ostatní příznivce,

po 23 létech lektorské práce v oblasti vzdělávání dospělých jsem definitivně přepnul do životního módu ZÁBAVA a užívám si toho, že mám konečně čas na věci, které jsem odsouval na vedlejší kolej.

Celý život jsem hrál na kytaru, jako společenskou činnost. Obdivoval jsem banjisty jako Waldemar Matuška a zvláště Ivana Mládka. Jo, čtyřstrunné banjo ke zpěvu a dixielandu je pohoda. Průšvih je ale pětistrunné banjo.

Hrát a zpívat současně je mimořádně obtížné, jako když jedete na kole a ještě k tomu žonglujete. Něco podobného je basová kytara, jak to popisuje Sting. Geniálním jedincům to nevadí, Paul McCartney to umí a ještě ke všemu drží basovou kytaru obráceně.

Začal jsem se na pětistrunné banjo učit hrát. Jdu na to systematicky, protože nemám nadání.
A svými zkušenostmi a vychytávkami plním svůj web.

Pětistrunní banjisti jsou taková uzavřená společnost, snaží se konzervovat hudbu z doby americké občanské války. Dělí se na dvě party: Clawhammer (víceméně metoda hry černochů z Afriky) a Bluegrass (metoda vynalezená v roce 1941). No jo, ale, když se sejde česká společnost, vypijí si tři dvanáctky, tak chtějí zas všichni zpívat jen „Už troubějí na horách jeleni“ atd. Jo, je to zamotané.

Váš Karel Hyndrák